Vážený pane Šotolo,

dovolte mi nejprve Vám poděkovat za patronství nad Duhovým křídlem, kterého se ujímáte.

Do role patrona vstupujete poté, co nás na sklonku loňského roku opustila dlouholetá patronka tohoto festivalu a podporovatelka činnosti Národní rady osob se zdravotním postižením ČR, paní Táňa Fišerová.  S jakými pocity do této role vstupujete?

Odchod Táni Fišerové mne osobně velmi zasáhl. Byť jsme se potkali pouze několikrát, bylo to vždy velmi milé a vřelé setkání. Přebírat pomyslnou štafetu po takové osobnosti, která okolo sebe vždy šířila dobro, je pro mne zavazující. Proto si nabídky být patronem Duhového křídla obzvlášť cením a doufám, že tento „peloton“ povedu stejně upřímně a zodpovědně jako ona.

Co pro Vás znamená převzít záštitu nad Duhovým křídlem a být jeho patronem?

Duhové křídlo je v Pardubickém kraji nejvyšší ocenění za práci v sociální oblasti pro osoby se zdravotním postižením. A já si práce všech, kteří v této oblasti pracují, nesmírně vážím a jsem vděčný za každého člověka s dobrým srdcem, který není lhostejný ke svému okolí. Zaštiťovat takovou akci svým jménem je, jak jsem již říkal v předešlé odpovědi, závazek, na druhou stranu ale i příležitost ocenit a setkat se s dobrými lidmi, kteří vědí, o čem skutečný život je.

Můžeme se v souvislosti s dalším ročníkem Duhového křídla těšit na nějaké překvapení?

Každý ročník Duhového křídla má svůj doprovodný program, který je sestavován z vystoupení klientů organizací sociálních služeb. V loňském roce jsme do programu poprvé zařadili společné mezigenerační vystoupení žákyň Základní a praktické školy Lanškroun se smíšeným seniorským pěveckým sborem Návrat. Umělecký zážitek z vystoupení byl okouzlující, všichni protagonisté si ho nesmírně užili, stejně jako publikum. A v tomto duchu bychom chtěli překvapit oceněné a pozvané hosty i letos.

Děkuji Vám za rozhovor a přeji vše dobré.

Romana Fricová, redaktorka DK